• slide1
  • slide2
  • slide3
  • slide4
  • slide5
  • slide6

Rady a tipy

Ať Vy osobně máte, či nemáte zimu v oblibě, pro naše psy a kočky ochlazení znamená, že potřebují trochu více péče než obvykle.

Venku, nebo vevnitř?

 Tráví váš čtyřnohý přítel většinu času v zimě doma, nebo  venku?

Pokud začne venku opravdu mrznout, pouvažujte nad tím, zda nechcete nechat vašeho psa či kočku alespoň přes noc raději uvnitř. Nechcete přeci, aby se náš mazlíček proměnil v rampouch…

Venku, ale…

 Pokud necháváte vaše zvíře celoročně venku, zamyslete se nad následujícími otázkami:

Stačil by vám v zimě jenom teplý kabát pro celodenní pobyt venku? Pokud myslíte, že ne, postarejte se o to, aby vaše zvíře mělo k dispozici kvalitní boudu, nebo úkryt, kde se může zahřát a kam se může schovat před nepřízní počasí.

Mražené svačinky:

 Zvířata, která žijí celoročně venku, potřebují v zimě větší přísun energie. Potřebují si totiž sama topit. Myslete proto na jejich pravidelné krmení.

Vodu, kterou pijí a jídlo, které jedí, nechtějí mít zmrzlé. Kontrolujte jim proto pravidelně misku s vodou a s jídlem.

Zimní tuková rezerva:

Zvířata, která jsou před chladem schovaná s vámi doma mohou naopak v zimě nepříjemně přibírat na váze. Venku většinou méně běhají a doma v teple více spí. Spotřebují proto méně energie. Je tedy vhodné kontrolovat průběžně jejich váhu a krmit je s ohledem na jejich aktivitu.

Omrzlé tlapky:

I když se to zdá nepravděpodobné, psům mohou omrznout v zimě tlapky, špička ocasu nebo dokonce i uši. Pro některá plemena je tudíž vhodné pořídit oblečky, případně i psí botičky. Dlouhosrstým psům se při procházce v hlubokém sněhu mohou na břiše udělat tak veliké sněhové koule, že jim zcela znemožní chůzi a tím i návrat domů do tepla.

Pravidelně kontrolujte pokožku vašeho psa. Pokud objevíte puchýře, červenou nebo podrážděnou kůži, buďte ostražití.

Smrtící nápoj:

Nejhorší zimní nápoj, se kterým se psi a kočky mohou v zimě potkat je nemrznoucí směs do ostřikovačů. Etylenglykol má nasládlou chuť a obzvlášť kočkám velmi chutná. Bohužel i velmi malé množství požitého etylenglykolu je ale pro ně smrtelně nebezpečné! Velmi rychle způsobí fatální selhání ledvin.

Mnoho koček přečkává zimu v garážích. Je opravdu nutné pravidelně kontrolovat, zda nemají přístup k žádným směsím používaným pro automobily.

Zahřátý motor:

Pro zmrzlé kočky je zahřátý motor auta vítaná možnost, jak se zahřát. Zkuste si představit, co se stane, když auto nastartujete i s kočkou pod kapotou…

Slaný chodník: 

 Sůl používaná k solení chodníků rozpouští nejenom led, ale i psí tlapky. Snažte se proto po každé procházce opláchnout psovi všechny tlapky, osušit je a namazat ochranným krémem určeným k péči o psí tlapky, nebo čistou vazelínou.

Veterinární klinika Na Jarově

Na Jarově 4, Praha 3

130 00

zima

Odčervení psa a kočky

Odčervení psa a kočky = ošetření proti vnitřním parazitům

Tento úkon patří mezi základní chovatelská opatření. Při správném a pravidelném provádění odčervení ochráníte nejen zdraví Vašeho psa či kočky, ale zabráníte i nakažení člověka a především dětí. Mnoho parazitů je totiž přenosných ze zvířete na člověka.

Odčervení psů

Většina štěňat se rodí infikována nebo k jejich nakažení dochází bezprostředně po porodu při sátí mateřského mléka.

Chovná fena by měla být odčervena během krytí a poté až se štěňaty. Pozor na podávání odčervovacích přeparátů během březosti.

U štěněte by mělo dojít k prvnímu odčervení ve 14 dnech života a to nejčastěji podáním odčervovací pasty. Poté se odčervuje v pravidelných 14denních intervalech až do období 3 měsíců, tj. 4., 6., 8., 10., 12. týden věku štěňat. Poté se pokračuje v odčervování každý 3 měsíc až do stáří jednoho roku.

Dospělého psa bychom měli odčervovat každé 3 – 4 měsíce. Většina psů se odčervuje tzv. preventivně, tj. bez předchozího vyšetření trusu. Frekvenci ošetření řídíme podle počtu zvířat žijících v domácnosti, využití psa (pracovní a lovečtí psi), přítomnosti malých dětí apod.

Odčervení koček

Odčervení koťat probíhá, podobně jako u štěňat, brzy po narození. Koťata odčervujeme poprvé ve stáří 14 dnů a poté pravidelně ve 14denních intervalech do stáří 3 měsíců. Poté ošetřujeme každý 3. měsíc.

U dospělých koček přihlížíme především k jejich životnímu stylu. Pokud chováme kočku veku, kde se může snadněji nakazit, odčervujeme častěji, zhruba každý 3 – 4 měsíc. Pokud žije kočka výlučně v bytě, měli bychom ji odčervit každého půl roku, neboť i zde se kočka může nakazit vajíčky přinesenými z venku např. na obuvi.

Odčervovací preparáty

V dnešní době je na trhu velké množství přípravků na odčervení, které se liší především aplikační formou (tablety, pasty, spot-on), tak i spektrem účinnosti.

Při aplikaci těchto preparátů Vám doporučujeme řídit se radou veterinárního lékaře, případně příbalovým letákem výrobce. Dodržujte i cílový druh zvířete, pro který je daný preparát vyroben, protože kočka není malý pes. Respektujte hmotnostní kategorii zvířete, neboť většina preparátů se podává dle hmotnosti.

Poslední rada na závěr: Mějte na paměti, že žádné odčervovací schéma nebude fungovat, pokud nebudou naplněny základní zoohygienické podmínky při chovu zvířat: suché a omyvatelné výběhy a voliéry, čistota toalety, kvalitní krmivo apod.

Vakcinace psů

Vakcinace psů

Štěňata získávají malé množství protilátek od matky prostupem přes placentu. Nějvětší množství protilátek štěně přijímá až po narození pitím mleziva od feny, kdy je sliznice střeva prvních 24 hodin vysoce prostupná pro tyto imunoglobuliny. Takto je štěně pasivně chráněno do věku šesti až dvanácti týdnů. Vše závisí na množství protilátek v mlezivu a příjmu mleziva štěnětem.

Po šestém týdnu věku proto začínáme s vakcinací. Účinek první vakcinace však může být ještě likvidován zbytky mateřských protilátek a tím vzniká tzv. imunitní okno, kdy není štěně chráněno. Proto je nutné vakcinaci opakovat za 2-3 týdny, kdy již u štěněte žádné mateřské protilátky nejsou. Další revakcinace je ve dvanáctém týdnu věku, kdy je imunitní systém již vyzrálý.

Základní vakcinační schéma štěňat a dospělých psů

  • 6 – 7 týdnů věku: první očkování (DP)
  • 9 – 10 týdnů věku: přeočkování (DHPPiL)
  • 12 – 13 týdnů věku: přeočkování (DHPPiL)
  • 15 – 16 týdnů věku: přeočkování (LR)
  • poté 1x ročně (DHPPiLR)

Psinka – D

Velmi nebezpečné virové onemocnění, projevující se ve třech základních formách: slizniční, střevní a nervové. Zvláště vnímavá jsou štěňata, ale onemocnět mohou i starší zvířata. Po vyléčení můžou zůstat trvalé následky.

Infekční zánět jater – H

Onemocnění postihuje hlavně játra a projevuje se žloutenkou, mohou však být postiženy i jiné orgány.

Parvoviróza – P

Vysoce nakažlivé virové onemocnění projevující se krvavým průjmem a zvracením. I při intenzivní léčbě může skončit úhynem. Nejvyšší riziko nákazy je u štěňat.

Parainfluenza – Pi

Je to infekce s méně závažným průběhem, která je však velmi nakažlivá a snadno se přenáší z jednoho psa na druhého přímým kontaktem, ale i prostřednictvím vzduchu. Onemocnění, jinak zvané psincový kašel, se zpočátku projevuje suchým kašlem a dávením, které může být úporné a přetrvávat několik týdnů.

Leptospiróza- L

Jedná se o bakteriální onemocnění. Rezervoárem onemocnění jsou volně žijící zvířata, hlavně drobní hlodavci, kteří neonemocní, ale bakterie vylučují močí. Pes se nakazí přímo od nemocných zvířat nebo pitím kontaminované vody. Nemoc může proběhnou bez příznaků, ale také skončit těžkým selháním ledvin a jater, končící smrtí zvířete. Některé typy leptospir jsou přenosné na člověka.

Vzteklina – R

Je smrtelné onemocnění přenosné na člověka.

Další možnosti očkování psa

Komplex tzv. psincového kašle

K základním očkování je část antigenů proti tomuto onemocnění, ale u psů účastnících se pravidelně hromadných akcí (cvičiště, výstavy, závody atd.) doporučuji rozšířit vakcinaci o vakcínu Pneumodog. Tím docílíme větší chráněnost proti tomuto onemocnění.

Tetanus

Vakcinaci dopručujeme u loveckých a pracovních plemen psů.

Lymská borelióza

Lymská borelióza je chronické infekční onemocnění. Původcem onemocnění je baktérie-spirocheta Borrelia burgdorferi.

Onemocnění je primárně přenášeno krev sajícím hmyzem, v našich podmínkách klíštětem. Klíště se stane infekčním poté, co saje u nakaženého zvířete, nejčastěji to jsou drobní hlodavci a vysoká zvěř. Poté, co se nakažené klíště přisaje k hostiteli (psovi), uvolní se borélie ze slin klíštěte a dojde k nakažení psa. Riziko nakažení psa vzrůstá významně s délkou doby, po kterou je klíště přisáto. Po dobu prvních 12ti hodin je riziko nakažení vcelku nízké. Čím déle je ale klíště přisáté, tím více vzrůstá riziko nakažení.

Nejčastější projevy onemocnění lymskou boreliózou u psů jsou: náhlé kulhání, otoky jednoho nebo několika kloubů a bolestivá chůze. Bolestivost a otoky kloubů jsou způsobeny zánětem, který v kloubu probíhá. Kulhání se většinou objeví pouze po dobu několika málo dnů na jedné končetině, po nějakém čase samo vymizí a po období klidu se může objevit opět na jiné končetině. Klouby bývají teplé a bolestivé při manipulaci. Kulhání se objeví v průměru 2 až 5 měsíců poté, co na psovi sálo klíště. Někdy je přítomna zvýšená teplota až horečka, apatie, nechutenství a celková slabost. K vzácnějším klinickým projevům onemocnění patří postižení ledvin, případně srdce. Typické kulaté kožní změny vyskytující se u lidí vídáme u psů jen zřídka. V některých případech probíhá infekce bez zjevných klinických projevů a onemocnění pak přechází do chronického stádia, kdy už bývá obtížněji léčitelné. Komplikace v pozdních fázích nemoci jsou tak jako u lidí převážně kloubní a neurologické.

Lymskou boreliózu lze diagnostikovat pomocí několika kritérií:

  • ·         Informace o pohybu psa v prostředí, které je zamořené nakaženými klíšťaty
  • ·         typické klinické projevy onemocnění (kulhání, otoky kloubů, případná horečka)
  • ·         pozitivní výsledek vyšetření protilátek v krvi
  • ·         rychlá odpověď na nasazenou antibiotickou léčbu

 

Léčba Lymské boreliózy probíhá pomocí antibiotik. Vzhledem k tomu, že borelie mají tendenci přetrvávat v nakaženém organismu dlouhodobě, je nutná také dlouhodobá, několik týdnů trvající antibiotická léčba.

Prevence před onemocněním boreliózou je dvojí. Vhodné ošetření psa proti zevním parazitům zejména v období, kdy nejvíce hrozí napadení klíšťaty s pečlivou každodenní kontrolou srsti a opatrným odstraňováním již přisátých klíšťat.

Druhý způsob spočívá ve vakcinaci psa proti lymské borelióze. Na českém trhu je několik vakcín. Jedná se o bezpečné vakcíny, které je možné aplikovat již od 12.týdne věku. Po první vakcinaci je potřeba zvíře revakcinovat po 2-3 týdnech. K udržení dostatečné ochrany je nutná každoroční revakcinace. Vakcinace se doporučuje provádět v období, kdy se klíšťata vyskytují minimálně (podzim, zima a brzké jaro).

O možnosti vakcinace se můžete informovat na naší veterinární klinice.

Kastrace samic a samců

Kastrace samic a samců

Jedná se o chirurgický zákrok, u něhož jsou z těla pacienta odoperovány pohlavní žlázy a v případě samic i děloha. Tímto zákrokem se trvale odstraní produkce pohlavních hormonů a zabrání se především nežádoucí graviditě koček a fen a zabrání toulání kocourů a psů.

U kastrace psa je možnost i chemické kastrace Suprelorinem.

Výhody kastrace feny:

  • zabránění hárání a následně nechtěné graviditě
  • prevence zánětu dělohy (pyometry)
  • prevence cukrovky, která se u psů vyskytuje převážně u fen a je způsobena hormony produkovanými ve vaječnících
  • při časné kastraci se předpokládá možnost zabránění vzniku nádorů mléčné žlázy

Výhody kastrace u kočky:

  • zabránění nechtěné graviditě
  • u doma chovaných koček odstranění doprovodných příznaků říje: vokalizace koček
  • platí i zdravotní důvody uvedené u fen, tyto jsou však u koček vzácnější

Výhody kastrace u psa:

  • zabránění toulání psa
  • zabránění agresivity, lepší ovladatelnost psa
  • je to možné řešení některých zdravotních potíží: onemocnění prostaty.

Výhody kastrace u kocoura:

  • omezení toulání kocoura
  • omezení značkování

Nevýhody výše uvedených zákroků:

  • možné zvyšování hmotnosti
  • určitá lenivost u psů
  • u kocourů vyšší výskyt onemocnění dolních močových cest

Samozřejmě je na místě zmínit možnost provádět oddálení hárání pomocí injekcí nebo tablet. Toto však není doporučeno z dlouhodobého hlediska, neboť se zvyšuje riziko výskytu cukrovky, zánětů dělohy a nádorů mléčné žlázy.

Starší pes a kočka

Starší pes a kočka

Stáří není nemoc, ale přirozený vývoj každého tvora. I když ve stáří nemoci přicházejí častěji. Starší organismus je vnímavější k nemocem a také uzdravování trvá déle. K tomu přistupuje snížená přizpůsobivost změnám a pokles výkonnosti tělesných funkcí.

Starý pes

V praxi se můžeme setkat s různými přepočty mezi psím a lidským rokem života. S oblibou chovatelé pokládají jeden psí rok za sedm let lidských, jindy je tento numerický vztah měněn v závislosti na probíhající fázi života (mládí, střední věk, stáří). Všechny tyto číselné přepočty jsou samozřejmě jen laickým zjednodušením.

Klíčem k zařazení psa do kategorie stáří je jak příslušnost k určitému plemeni, tak především parametr úzce související s plemennou příslušností – a tím je hmotnost psa.

Hmotnostní kategorie psa a věk, kdy začíná stáří:

1 – 10 kg 9 let
10 – 25 kg 8 let
25 – 45 kg 7 let
45 a více kg 6 let

Nejčastější chorobné stavy starých psů:

  • Zhoubné nádory
  • Degenerativní onemocnění kostry
  • Chronická srdeční choroba
  • Endokrinopatie
  • Obezita
  • Nezhoubná hyperplazie prostaty
  • Onemocnění zubů
  • Oční choroby
  • Chronická choroba ledvin

Stará kočka

U koček neexistuje přesný věk, kdy se z jedince stává „senior“. Každý jedinec stárne individuální rychlostí. Obecným vodítkem může být následující třídění:

Zralá kočka až kočka středního věku 7 – 10 let
Stárnoucí kočka (senior) 11 – 14 let
Stará kočka (geront) 15 a více let

Jak stáří mění Vaši kočku

  • Snížená kožní elasticita
  • Slábnutí chuti
  • Snížená tolerance stresu
  • Křehké drápy
  • Změny v režimu bdění a spánku
  • Snížená plicní kapacita
  • Ztráta sluchu
  • Snížená schopnost trávit tuky
  • Ztráta zraku

Stárnoucí kočky se hůře vyrovnávají se stresem, jejich imunitní systém slábne a jsou proto náchylnější k onemocněním jakými jsou cukrovka, hypertyreóza, onemocnění ledvin, nespecifické střevní záněty nebo rakovina.

Řada těchto chorobných projevů stáří se obtížně léčí anebo je spíše nevyléčitelná, co se týče již pozměněné stavby tkání. Jejich záludnost vlastně tkví právě v chronicitě, tedy v dlouhodobém průběhu, k němuž má psí a kočičí organismus tendenci se přizpůsobovat a neustále tak vyrovnávat stabilitu fungujícího tělesného systému. Právě chronicita choroby postupně po malých částech, a proto téměř neznatelně ukrajuje ze schopnosti pacienta přizpůsobit se nemoci, až jednoho dne dochází ke zhroucení oné vratké stability, takže pacient je předváděn na veterinární pracoviště ve stavu selhání toho kterého orgánového systému.

Co dělat, aby i starý pes a kočka byli zdraví?

Mimořádně důležitá jsou preventivní vyšetření, neboť stále platí že „předcházet nemocem je snazší než je léčit!“ Proto, podobně jako pro staré lidi, doporučujeme i pro stárnoucí zvířata pravidelné kontroly zdraví.

Proto si Vám dovolujeme nabídnout náš PREVENTIVNÍ GERIATRICKÝ BALÍČEK, jež obsahuje následující vyšetření:

  • Klinické vyšetření
  • Sonografické vyšetření dutiny břišní
  • EKG vyšetření
  • Laboratorní vyšetření krve
  • Laboratorní vyšetření moče

To vše za cenu 1800,- Kč!

Na vyšetření je třeba se objednat telefonicky na tel: 284 860 030 nebo osobně přímo na našem pracovišti.

Zubní kámen a zánět dásní

Zubní kámen a zánět dásní

V poslední době si stále více majitelů začíná uvědomovat problém zubního kamene a zánětu dásní u svých psů a koček. První známky těchto problémů zaznamenají majitelé díky nepříjemnému zápachu z tlamy. Zápach z tlamy není jediný problém, s pokračujícím stádiem dochází k uvolňování zubů ze zubního lůžka spojeného s výraznou bolestivostí a tím dochází i k následným problémům s přijímáním stravy. Navíc jsou vystaveni nebezpečí, že se infekce může roznést do jiných částí těla, například do srdeční chlopně, ledvin a jater.

Zubní kámen u psů a koček

Zubní kámen je u psů a koček častý problém, zejména u starších zvířat. U psů nejvíce trpí malá plemena, ale zubní kámen můžeme ve větším či menším rozsahu najít u všech plemen. Problémy se zuby postihují ve stejné míře psy i kočky. Zubní kámen je žlutě hnědý povlak, který se vytváří jak na vnější, tak na vnitřní straně zubů. Vzniká na okraji dásní tím, jak se minerály obsažené ve slinách roztírají na zubech. Tvorbu zubního kamene ovlivňuje složení slin, které je mimo jiné dáno geneticky. Pod spodním okrajem dásní vypadá zubní kámen tmavší, to je způsobeno lehkým krvácením dásní.

Zubní plak

Zubní plak se tvoří na zubech neustále. Je to mazlavá, měkká, tenká vrstva složená z bakterií a zbytků potravy. Když plak kalcifikuje, stává se z něj zubní kámen. Objevuje se stejně jako zubní kámen na okraji dásní a vnitřní a vnější straně zubů. Plak může být vyčištěn kartáčkem. Proti zubnímu plaku do jisté míry napomáhají žvýkací kosti. U nich je ale problém, že psi upřednostňují ke žvýkání pouze jednu stranu zubů a navíc nežvýkají všemi zuby, tímto způsobem se tedy nečistí všechny zuby ani mezizubní prostory. Pokud jednou plak kalcifikuje na zubní kámen, tak ho již nelze vyčistit kartáčkem, ale musí být odstraněn veterinářem pomocí ultrazvuku.